Budva » Historie a památky

Podle legendy bylo město, stejně jako Risan, založeno Kadmem, synem fénického krále Agenora a královny Telofosy poté, co byl vyhnán z Théb. Ilyrové, kteří tu žili, jej přijali mezi sebe, a když s jeho pomocí porazili nepřátele, stal se jejich vůdcem.
Původně ilyrská osada byla ve 4. století př. n. l. osídlena Řeky, v roce 168 př. n. l. ji ovládli Římané. Tehdy se nazývala Butua a stala se obchodním centrem Jadranu. Když se římské impérium rozdělilo, procházela hranice, dělící Řím a Byzanc, přímo středem Budvy. Na jejím území se v historii jako vládci vystřídali Byzantinci, Saracéni, Nemanjičové, Balšičové, v polovině 15. století ji na 350 let ovládli Benátčané. Ti z Budvy vybudovali svou nejjižnější výspu, město s kamennými domy a úzkými uličkami chráněné hradbami. V 16. století bylo dobyto Turky, v 17. století vážně poškozeno zemětřesením.
Po stoleté vládě Rakušanů se Budva stala v roce 1918 součástí jugoslávského státu. Ze škod, spáchaných ničivým zemětřesením v roce 1979 se město léta vzpamatovávalo. Bylo zničeno staré město i hotely na Slovenské pláži.

Opevnění bylo budováno ve 14. a 15. století a dodává městu atmosféru starobylého historického města, umocněnou dlážděnými uličkami s kamennými domy. Po hradbách je možná procházka. Dochovaly se i dvě brány, Pevninská (Kopnena vrata) a Mořská (Morska vrata).

Citadela je otevřená po celou letní sezónu. Je sídlem muzea a umělecké galerie, která je zaměřena zejména na obrazy balkánských umělců 20. století, je tu i pobočka Archeologického muzea. Z citadely je výhled na Budvu, ostrůvek sv. Nikoly i Sveti Stefan.

Biskupská katedrála svatého Ivana Křtitele (Sveti Ivan Krstitelj) zde stála sice již nejpozději v 9. století, dnešní podoba stavby je však výsledkem celé řady úprav, zejména z 18. století. Zvonice a vedle stojící biskupský palác pocházejí až ze století devatenáctého. Do roku 1828 šlo o sídlo diecéze. V kostele je několik italsko-krétských ikon a obrazů malířů benátské školy. Mozaikový oltářní obraz zachycuje setkání Ježíše s obyvateli Budvy a je v kostele nový, zatímco ikona Panna Marie z Budvy, která visí nad oltářem v kapli Panny Marie, pochází již ze 12. století.

Romanticky působící kostel Panny Marie Na mysu (Sveta Maria in Punta) býval součástí benediktýnského kláštera z 9. století, později sloužil františkánům a Napoleonova vojska jej začátkem 19. století využívala jako stáje pro koně. Dnešní podoba stavby je barokní. Najdeme ji u hradeb v jihozápadním cípu starého města. Nedaleko odtud stojí za vidění kostel svaté Sávy, v němž byly po posledním zemětřesení objeveny středověké fresky. Kostelík sloužil současně jako pravoslavný i katolický a Rakušané jej používali na sklad zbraní.

Na jižním okraji města se nachází pevnost z doby rakouského panství. Nedaleko stojící pravoslavný kostel svaté Trojice (Sveta Trojica) představuje stavbu typickou pro tuto oblast a počátek 19. století. Interiér zdobí obrazy Nicholaose Aspiotiho z Korfu.