Hudba

Černohorci do svých písní vkládají celý osud jejich národa – období bojů za svobodu, krátké chvíle odpočinku, slavnosti a truchlení. Jejich hudba Vám poskytne nové možnosti pochopení černohorské kultury a mentality.

Černohorská hudební tvorba v počátcích vyjadřovala především smutek ze smrti. Ženy zpívaly smuteční písně jako nářek nad smrtí svých mužů. Písně plné emocí byly především improvizované, s dramatickými prvky a postupem času se staly součástí černohorského folklóru.

Vokálně-instrumentální hudba v Černé Hoře má své počátky v pastýřské hudbě. Jemný zvuk píšťaly, zpěv hráčů na „gusle“ (černohorský národní nástroj) nebo písničky pastýřů v horách byly první, pro Černohorce nejvýznamnější, melodické projevy.

Další vývoj hudby byl spojen především s kulturně-uměleckými aktivitami, tradičními oslavami a svátky a pedagogickou činností. Významnými osobnosti černohorských hudebních dějin jsou například Spiro Ognjenovič, Mirko Petrovič Njegoš nebo Jovan Ivaniševič – první vzdělaný hudebník a nejvýznamnější černohorský skladatel své doby. Antun Pogacar jako první zkomponoval symfonii.

Cesta od nářků k symfonii byla dlouhá a složitá, ale podařilo se jí Černohorcům projít díky jejich talentu a vlastenectví. Dokázali se dostat na úroveň ostatních balkánských umění.

První doklad o černohorské hudební tvorbě je z roku 1488. Zrychlení vývoje nastalo během 19. století, kdy celou Evropou hýbala vlna romantismu a následně osvícenství. Kotor, pod vlivem rakouského státu, jako první pocítil potřebu vydat se také na cestu víry a svobody.
První hudební organizace byla založena v roce 1939 – srbské hudební sdružení „Jedinstvo“. Černohorská skladatelka Jelisaveta Popovič narozená v Kotoru se dodnes řadí mezi nejvýznamnější skladatele v dějinách Černé Hory.
Cetinje, hlavní město Černé Hory, se stalo centrem hudebního života v druhé polovině 19. století. Zvláštní pozornost hudbě zde věnoval dívčí institut, který se zabýval neobvyklými formámi praktické i teoretické hudební činnosti. Jedním z učitelů zde byl i Čech Anton Shulc, první kapelník v Černé Hoře, známý také jako autor melodie někdejší hymny „Ubavoj nam Crnoj Gori“, na text Mirka Petroviče Njegoše.
Otevírání hudebních škol mělo posílit rozvoj hudby v Černé Hoře, ale její kouzlo přesto zůstává především ve folklórní hudbě a v lidech samotných.